Hypertrofická a keloidní jizva

Při hojení rány se produkují nové buňky tkání, které mají zaplnit mezeru v poraněné kůži. Tato specifická tkáň je tvořena vazivem, kolagenovými vlákny a cévkami. Podle vzhledu dostala označení zrnitá tkáň.

Někdy dochází k náhradě rovnocennými tkáňovými strukturami – tedy k regeneraci. Většinou, ale tělo přistoupí k reparaci – zahájí zvýšenou produkci kolagenových vláken a upřednostní zacelení rány sice nerovnocennými tkáňovými strukturami, ale rána je zacelena a již nehrozí infekce. V tomto případě prostě tělo provedete výměnu něco za něco – raději rychle i když ne tak kvalitně.

Někdy dojde k tomu, že produkce vaziva se včas nezastaví a nad jizvou vznikne plastický útvar. Pokud se jizva nešíří do okolí rány, říkáme těmto jizvám hypertrofické. Jedná se o nejčastější formu chybného hojení jizev.

Někdy vznikne nad jizvou plastický polštářek, z něhož do stran vybíhají cípy. Kolagenová vlákna vytvářejí zbytnělou tuhou tkáň. V tomto případě se jedná o jizvu keloidní. Její zabarvení může být červené až fialové.

Opakem hypertrofické jizvy, kdy jizva plasticky vystupuje nad okolní pokožku, je hypotrofická jizva. U ní je jizva níže než ostatní kůže – v pokožce je tedy prohlubeň.

Keloidní a hypertrofické jizvy vznikají často po poraněních a popáleninách. Nejčastěji se tento typ jizev vyskytuje u pacientů s tmavším typem pokožky. Častěji jsou také postiženy mladé ženy, které mají sklon k vyšší produkci kolagenních vláken. Na těle se vyskytují nejvíce v oblastech

Keloidní a hyreprofické jizvy mohou kromě estetických výhrad způsobovat funkční potíže. Zejména v okolí kloubů mohou omezovat pohyblivost a to je samozřejmě velmi nepříjemné, někdy i bolestivé.